create a website

Biografie

Pavla Frýdlová vystudovala bohemistiku, filozofii, historii a teorii filmu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia a po jeho dokončení absolvovala dva roční studijní pobyty – v univerzitním centru ve francouzském Nancy a na moskevské vysoké filmové škole VGIK.

Od roku 1974 působila jako dramaturgyně ve Filmovém studiu Barrandov. Dramaturgovala 16 celovečerních filmů, některé z nich patří do klasiky českého dětského filmu (Pod Jezevčí skálou, Poplach v oblacích a Od zítřka nečaruji – z cyklu Pan Tau). Obzvlášť si cení spolupráce s autorsko-režisérským týmem Ivo Pelant, Radek John, Karel Smyczek na sérii filmů pro mládež: Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Proč.
Neméně důležitou byla spolupráce s režisérkou Věrou Caisovou na koprodukčním filmu Příliš hlučná samota podle předlohy Bohumila Hrabala. Během natáčení provázela mimo jiné představitele hlavní role a vznikla tak knížka Philippe Noiret hvězdou proti své vůli.

Paralelně se věnovala filmové kritice a publicistice, zejména pro měsíčník Film a doba. Zaměřila se především na psaní o jugoslávské kinematografii, ale i na kontakty a spolupráci s jugoslávskými filmaři. Spolu s kolegou Janem Bernardem napsala populární filmovou encyklopedii Malý labyrint filmu, vyšla v nákladu 50 000 výtisků. V první polovině 90. let působila jako pedagožka FAMU, na katedře scenáristiky a dramaturgie.

V letech 1993 - 1995 byla stipendiantkou berlínského senátu, který tak podpořil vznik studie o ženském filmu ve střední a východní Evropě - FrauenFilme in Osteuropa. V roce 2002 byla hostkou nejstarší anglické ženské koleje na University of Durham.

Je spoluzakladatelkou neziskové organizace Gender Studies, kde od roku 1998 vedla dlouhodobý mezinárodní orálně-historický projekt Paměť žen, na jehož základě vytvořila řadu publikací. Stála rovněž u zrodu feministické neziskové organizace proFem

Je držitelkou americké ceny Zirin Prize 2008 za mimořádný přínos ženským studiím v regionu střední a východní Evropy, byla místopředsedkyní České asociace orální historie.

S manželem, filmařem a malířem Nenadem Djapićem spolupracovala na dokumentech pro ČT (Tak se tančí tango argentino v Praze, Africké kořeny - české tančení, Kodjo), především jako scenáristka a dramaturgyně. Při vzniku posledního společného dokumentu, Můj pradědeček Čingischán, byl už její podíl zásadnější (autorka námětu, scénáře, spolurežie).

Dalším tématem, kterému se věnovala a věnuje, je postavení cizinců, imigrantů, uprchlíků v ČR. Režírovala dokumenty Vietnamci nebo Češi?, Znáte Allstar Refjúdží Band?, Čeští Afričané, Rodina odvedle (v rámci pořadu ČT Kosmopolis).

Ale i nadále zůstává věrná svému základnímu tématu, ženské otázce. Realizovala dokument Mateřská v cizině, na stránkách Nadace Heinricha Bölla přispívá pravidelně do rubriky genderová demokracie.

© Copyright 2018 Pavla Frýdlová - All Rights Reserved