free bootstrap template

Filmografie


Dokumentární filmy 

Scénář a režie

Goethe v Praze – Goethe in Prague (26 min., 2012, ČT a Luxor s.r.o., s podporou Magistrátu hl. m. Prahy) Za víc jak 20 let jsme si na existenci Goethe-Institutu zvykli jako na samozřejmou součást kulturního života Prahy. GI je partnerem většiny filmových, divadelních i tanečních festivalů a mnoha dalších akcí, budovou proudí desítky mladých lidí, navštěvují jazykové kurzy, bohatou knihovnu s velkou videotékou, autorská čtení, přednášky, diskuze, výstavy, filmy. Dokument připomene i průkopnické začátky v době, kdy po sjednocení Německa secesní budovu na Masarykově nábřeží opustilo velvyslanectví NDR. film je možné vidět na internetu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10374092506-goethe-v-praze/ 


Můj pradědeček Čingischán (57 min., ČT 2011, spolurežie N. Djapić) Většina Čechů má v minulosti předky, kteří se do naší kotliny přistěhovali odněkud zdaleka. Vědecká genetika konstatuje, že zejména války „rozšiřují“ chromozomy. Z tohoto pohledu není titul snímku Můj pradědeček Čingischán pouhou nadsázkou. Čingischán na svých velkolepých vojenských výpravách několikrát putoval mezi Evropou a Asií a je nepochybné, že přitom na různých místech zanechal značné množství potomků. Nejenom on však způsobil, že rasově čistí jedinci jsou pouhým mýtem. A za všechno také nemohou války. Sochař Hugo Demartini sleduje svou rodovou linii až do časů císaře Rudolfa II., kdy přicházejí do Čech jeho italští předci, kteří stavěli krby, krbové komíny a měli dokonce kominický monopol. Francouzské kořeny v sobě nese obyvatelstvo moravské vísky Čejč, a to od druhé poloviny 17. století, kdy do proslulé vinařské oblasti přesídlilo čtyřicet francouzských rodin. Anglické předky měl pro změnu Petr Fletcher, jeho pradědečka, vynikajícího žokeje a trojnásobného vítěze Velké Pardubické, přilákal z ostrovní země na zámek v Loučni u Nymburka kníže Alex Thurn – Taxis. V žilách dnešních Čechů koluje také řecká, ruská, ukrajinská i jiná krev. Čecha jako příslušníka konkrétního národa lze proto definovat ve vztahu k zemi, jazyku, kultuře, ale pokud vezmeme v úvahu genetiku, bude to složitější. V dokumentu vystupují lidé, jejichž kořeny sahají téměř do všech koutů Evropy, někde se dají tušit i nekonečné pláně jiných kontinentů. Analýza DNA pomáhá odhalit naše kořeny mnohem přesněji než jakékoliv písemné genealogické záznamy a tak kromě historičky diváky provází filmem i genetik. Film nastavuje zrcadlo v určité části společnosti stále populárnějšímu nacionalismu, často zaměňovanému s pojmem vlastenectví, a relativizuje obsah hesel „Čechy Čechům“, „pryč s cizinci“ atd. Na 46. ročníku festivalu Akademia film Olomouc (2011) získal Můj pradědeček Čingischán cenu časopisu Vesmír za nejlepší český dokument v oblasti přírodních věd. Šefredaktor časopisu Stanislav Vaněk udělení ceny zdůvodnil: „Celým světem lomcují nejrůznější etnické nevraživosti a nesmiřitelné nenávisti. Česká republika není výjimkou. Když zapátráme po kořenech konkrétních lidí, zjistíme, že neexistuje nic takového jako „český genetický profil“. Podobně tomu je i v jiných zemích, zvláště pak v Evropě. I když rasismus je odporný sám o sobě a vlastně není třeba používat nástroje vědy k jeho diskreditaci, neuškodí dát slovo vědě i na tomto poli. Současná věda – molekulární genetika – dokáže přinést jednoznačné důkazy o tom, odkud pocházíme, kdo byl mezi našimi předky a jak pestré a promíchané jsou genetické profily jednotlivých národů. Právě tento přesah vědy do života společnosti je důvodem, proč jsme si dovolili udělit Cenu časopisu Vesmír filmu Můj pradědeček Čingischán.“ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267495042-muj-pradedecek-cingischan/  

Vietnamci nebo Češi? (26 min., ČT 2011 – Kosmopolis speciál) V České republice žije víc jak 60 tisíc Vietnamců. Nemalou část vietnamské komunity tvoří mladí, kteří se tady narodili nebo přišli do České republiky jako malé děti na začátku 90. let. Jak se cítí ti, kteří chodili od malička do českých škol, často byli vychováni českými babičkami nebo tetami, a ve Vietnamu byli jen několikrát v životě na návštěvě? Jak se vyrovnávají s tím, že je jim mnohdy bližší česká kultura a evropský životní styl než asijský? Jací jsou dnešní mladí čeští Vietnamci a Vietnamky, často studenti nebo absolventi vysokých škol? http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis-velky-vuz/210562210300026/titulky/ 

Znáte Allstar Refjúdží Band? (26 min., ČT 2011 – Kosmopolis speciál) Allstar Refjúdží Band je jedinečná multikulturní kapela, která mísí dechovku, rap, klezmer, dixieland, čínskou operu, arménské a kurdské melodie. Kapela vznikla jako logické vyústění dlouholeté práce režisérky Jany Svobodové s uprchlíky, nejprve v uprchlických táborech, později v divadle Archa. Dokument sleduje zkoušky i vystoupení bandu pod vedením amerického hudebníka Michaela Romanyshyna, ale i životní příběhy jednotlivých členů kapely, Kurda Mirana, Arména Gugara a Číňanky Lu. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis/211562210300010/ 

Čeští Afričané (26 min., ČT 2011 – Kosmopolis speciál) Afričané, kteří u nás žijí, a je jich několik tisíc, pocházejí z různých zemí, z různých etnik, mluví různými jazyky, nesdružují se ve velkých komunitách. Ti, kteří zde žijí řadu let a většinou tu vystudovali, mluví dobře česky a integrace do české společnosti pro ně není problém. Je jen na nás, zda je budeme přijímat jako spoluobčany, zajímat se o jejich pohled na svět, o jejich kulturu, o její přínos. A právě o to usiluje již 10. ročník (nejen) divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričané, na jehož pozadí nás dokument seznámí s několika „českými“ Afričany. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis/211562210300014/dalsi-casti 

Rodina odvedle (26 min., ČT 2011 – Kosmopolis speciál) O Češích je známo, že nejsou příliš pohostinní, neradi zvou k sobě lidi domů a k tomu ještě cizince! Takhle ředitelce neziskové organizace Slovo 21, Jeleně Silajdžić, řada lidí její nápad jak přirozenou cestou poznávat jedny druhé, rozmlouvala. Ale originální způsob integrace cizinců a poznávání jiných kultur vzbudil zájem a již 7 let jednu listopadovou neděli usedají ke společnému obědu desítky českých rodin spolu s rodinami cizinců, kteří u nás dlouhodobě žijí. A řada z nich udržuje kontakt, nebo se i přátelí. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis/211562210300025/ 

Mateřská v cizině (27 min., ČT 2011 – Televizní akademie) Český model, podle nějž ženy mají nárok na dlouhou mateřskou, respektive rodičovskou dovolenou, je v evropském kontextu zastaralý. Chybějící místa v zařízeních pro malé děti neumožňují tisícům žen návrat do práce, o větším zapojení otců do péče o děti ani nemluvě. Jak rodiče vychovávají své malé děti jinde v Evropě? Jak právní úpravy, širší škála možností zařízení péče o děti i větší vstřícnost zaměstnavatelů vůči rodičům přispívají ke zvýšení porodnosti? Pět Češek, které žijí nebo dlouhodobě žily v Norsku, Dánsku, Švédsku, Francii a Německu, vypovídá o svých zkušenostech s různými modely mateřské a rodičovské dovolené, o postupném návratu matek do zaměstnání pomocí částečných úvazků, o různých typech zařízení pro předškolní péči a o tom, že pojem mateřská dovolená v zahraničí neznají - mluví se o rodičovském čase. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10373802325-materska-v-cizine/ 



Scénář 

Kodjo (ČT 2011, rež. N. Djapić) 

Africké kořeny – české tančení (ČT 2010, rež. N. Djapić) 

Tak se tančí tango argentino v Praze (ČT 2009, rež. N. Djapić) 

Válka v paměti žen (ČT 2005, rež. D. Smržová) 

Dramaturgie 16 hraných celovečerních filmů (1978 – 1994) www.kinobox.cz/osoba/62496-pavla-frydlova  




© Copyright 2018 Pavla Frýdlová - All Rights Reserved